Prosinec 2011

Poosmnáctý

27. prosince 2011 v 20:06 | Skye H.
...Tak jsem to nevydržela a napsala V sama. Vlastně to ani neni v rozporu s těma mejma předsevzetíma, protože platěj až od prvního ledna. Odepsal, že se sejdem na půl cesty k nim a že mi zahraje na cello, budem koukat na Skins a bude to fajn. Těšim se víc jak na Ježicha.
...Jsem naprosto odvařená z dnešního dne. A zmatená. Totiž, byla jsem s drahou matičkou a bábinkou nakupovat, prolejzaly jsme obchodní centra a nakonec jsme to zapíchly v Mercury v Hervisu, mamka už byla na nervy, protože jsem na každý bundě našla nějaký mouchy, ale já jsem prostě taková. Vybírám pečlivě a chvíli to trvá. Abych se ale dostala k věci, když jsem si teda bundu konečně vybrala a pyšně s ní kráčela z Mercury ven, najednou zírám a naproti mě naprosto nádhernej, černej a dredatej kluk. Málem jsem na místě omdlela, protože černoši jsou prostě moje osobní značka heroinu, jak by řekl Eda, a nejradši bych zdrhla někam na veřejný záchodky a vydejchávala ten pohled pro Bohy až do příštích Vánoc, jenže ten kluk na mě začal žbleptat něco anglicky, drmolil strašně rychle a usmíval se, já pomalu roztávala jak zmrzlina na Sahaře a poočku jsem koukala, co na to jako mamka, ale po mamce nebylo vidu ani slechu, napadlo mě, že se s bábinkou někde rozlplývaj nad koženejma kabelkama a tak jsem ho ztěžka (nezapomeňte, že ztrácim ten hlas, a potom taky tíha okamžiku..) požádala, jestli by nemoh mluvit pomalejc a on že jo. A tak jsem si povídala s černochem a ještě teď se mi z toho klepou kolena.
...Facebook rušim a zakládám asi dvaatřicetkrát denně. D se rozešel s tou holkou, co mi chtěla rozbít držku. Všichni se mě ptaj, jestli jsme se spolu náhodou nevyspali. Ne, to teda nevyspali. Ale nejhorší ze všeho je, že by mi to zas tolik nevadilo.
...Pokoj jsem neuklidila a šuplíky nesrovnala. Stejně se na mě V zas vysere, a tak na to buď budu mít celej den, a nebo zavolám D, ať se staví. Jemu bordel vadit nebude a aspoň těm pomluvám dáme nějakej realistickej podklad..

21:44- Strašně se mi líbí, že k článku "Potřináctý" jste napsali třináct komentářů. Jdu si vycídit zuby svojí novou pastou Colgate, a taky se nějak celkově zkulturnit, kdyby se na mě V náhodou zejtra nevysral. Pak si zalezu do pelechu a rozsvítim všechny žárovičky, jo, to bude bezva. Dobrou s kobrou i bez kobry.
21:50- Čekala jsem, že až zapojim foun do nabíječky, okamžitě se objeví strašlivě romantická smska na dobrou noc. Přišel mi akorát účet na sedm stovek od t-mobilu. Mamka mě snad zabije až zejtra. Změnila jsem plány a jdu zahánět depku čínskou polívkou. Doufám, že mi ten pytlíček psi nesežrali.
21:57- Tak ho psi nesežrali, ale táta jo. Asi skočim z vokna nebo si rozmlátim hlavu fénem..
21:58- Tývole. Musim mazat ven.

Posedmnáctý

25. prosince 2011 v 18:40 | Skye H.
...Tak je to za mnou, chovala jsem se slušně a poděkovala jim za návštěvu, dokonce jsem jim i nabídla dobrovolně kus toho dortu a za odměnu jsem zbytek zbaštila sama. Taky jsem se rozhodla, že vám tu zveřejnim jenom svojí hřívu, aspoň pro začátek.
...Mám z toho všeho fakt depku. V se zas neozývá, ale snažim se uklidňovat ujišťováním sebe sama, že maj teď přes svátky v penzionu docela narváno, protože každej utíká za přírodou a V jako hodnej mladej džentlmen pomáhá rodičům s hladkym provozem. Opakuju si to tak dlouho, že tomu skoro už i věřim.
...Přemejšlim o tom, že se o dredech vykecám někdy jindy. Cítim silnou potřebu sdělit vám, co pro mě znamenaj a předejít častým dotazům: ,,tyvole, a ty si jako nemeješ vlasy, jo?", prostě a jednoduše, vrátim se k nim, to mi věřte. Pročítala jsem starší články a došla k závěru, že když jsem na pokraji zhroucení smutkem, vydávám ze sebe neuvěřitelný výkony. Mý osobě celkově nějak nesvědčí přehnaný štěstí, mám pak sklony k šílenostem. Na zejtra plánuju divokej úklid a uspořádání všech šuplíků a poliček, tak mi držte palce, budu to potřebovat.

Pošestnáctý

25. prosince 2011 v 13:20 | Skye H.
...Řeknu vám jen tolik, že Vánoce byly neočekávaně fajn. Drahá matička se s milovaným otcem nehádala víc než bylo nutný, dokonce ani neřvala na babičku, když v zájmu šetření proudem zhasínala všechny světla a vůbec bylo všechno v pohodě. Ježíšek se docela plácnul přes kapsu a nadělil mi spoustu skvělejch věcí, hlavně teda knížky, ale z těch mám stejně vždycky největší radost. (Mimochodem).

Popatnáctý

24. prosince 2011 v 12:33 | Skye H.
...Fotku z venku mám jednu jedinou, ne že by mě to překvapilo. Zato byl včerejšek ale moc krásnej, se všim tim nakupováním a vůbec, konečně mám dárky. Poobědvala jsem s drahým otcem v tom Slovanu, nějakej jeho kamarád, kterýho jsem v životě neviděla a kterej vypadal jak děda Mráz a kterej mě nazval dredatou princeznou, mi daroval takovou tu obrovskou sušenkovou milku, zblajzla jsem jí dneska v noci. Tatínek pak odkvačil do práce, kde mu umírá kocour se selháním ledvin a pes, kterýho nějakej rozzuřenej pitbul napůl stáhnul z kůže (vypadá jako obrovská flákota uzenýho) a já se teda vydala do těch domácích potřeb a koho tam nepotkám. O, jsem do něj trošku zakoukaná, má strašně krásný kudrnatý černý vlasy a jeden dred, kterej mu vzadu trčí jako majáček, nosí na krku milion korálků a píše skvostný články do školního časopisu a prostě celkově je to přesně ten typ kluka, před kterým se mi vždycky podlamujou kolena. Stál tam se svým sedmiletým bratránkem M, kterej je zas zakoukanej do mě, chodíme do stejnýho skautskýho oddílu a jednou mi vyrobil píšťalku ze dřeva. Vybírali tam spolu nějaký svíčky. Já si to zamířila přímo do oddělení lžiček, a snažila jsem se nějak splynout s pánvičkama, aby si mě O nevšiml, protože už asi tejden mluvim jako šmoula, nějak ztrácim hlas a nebyla jsem si jistá, jestli ze mě vypadne vůbec něco. Každopádně jsem mezi pánvičky asi nezapadla, protože M poklepal O na rameno a celej šťastnej ho popad za ruku a uháněl ke mně i s O v závěsu. Hlas mi samozřejmě selhal, ale O je strašně hodnej a pozorně mě poslouchal, když jsem se mu skřekama pokoušela vysvětlit, že mi hlas odchází na věčnej odpočinek, a pak se nabídl, že mi jako půjdou dělat doprovod. Tak jsem teda popadla tolik lžiček, kolik jsem unesla, zaplatila jsem za ně hříšnou sumu a celá nadšená si s O a M po boku vykračovala do knihkupectví, kde jsem sehnala sudoku pro tatínka a koupila M lízátko.

Počtrnáctý

23. prosince 2011 v 10:23 | Skye H.
Tak je konečně doma, ten netbůček, všem doporučuju t-mobile, prootže kdo jinej by vám dal jinej úplně zadarmo, když jste toho starýho broučka utopili ve vaně? Každopádně lidi s dobrým srdcem ještě žijou!