Pojedenáctý

14. listopadu 2011 v 18:37 | Skye H.
V první řadě je mi fakt děsná zima, mám pocit, že mně umrzá i kostní dřeň.


A v tom maličkým nepatrným kousíčku mozku, kterej je i po totálním zamrznutí pořád při vědomí, tak tam se musim stále a dokola zaobírat včerejším dnem, jelikož to bylo něco tak úžasně skvělýho a báječnýho, že pro to ani nemám slov. Bejt na četu, napsala bych, že to bylo strašně ááááh, ale pro blog to zní moc neinteligentně a vůbec. Prostě, řekla jsem si, že proč bejt pořád tak líná, když je venku ještě celkem pěkně, zavolala V. jestli je doma (mobilem, kterej úspěšně přežil to páteční koupání) a on doma byl. Jelikož můj V. ode mě bydlí hodinu a půl pěšky do dost vražednýho kopce, jeho bydliště znám jen z vyprávění. No a tak jsem šla. A šla a šla, až když mi v Omleničce došlo, že vlastně vůbec netušim, kudy se dát. Sebrala jsem teda odvahu, zastavila jednoho celkem sympaticky vypadajícího pána s naprosto holou hlavou, ze který jsem nemohla spustit oči, a optala se na cestu, což je ode mě dost rekordní výkon, jelikož i před známým člověčenstvem mám dost problém vůbec pozdravit a všechno, každopádně pán mě poslal kolem kostela doprava, a to mě zrovna dvakrát nepotěšilo, protože kopec tam šel skoro kolmo nahoru, ale pustila jsem si do sluchadel Boba Marleyho a šlapalo se líp. Nahoře na kopci mě čekal V., za to jsem mu byla moc vděčená, dost vášnivě jsme se pozdravili a vyrazili směr konec světa, ale moc krásnej konec světa, všude příroda a ani živáček, mečící ovce, prostě ráj. Celou jeho vesničku tvoří tak pět chaloupek, a nad nima se dost impozantně tyčí penzion patřící V.-ovým rodičům, kterej je tak třikrát větší než naše škola a milionkrát hezčí než pětihvězdičkovej hotel u nás na náměstí. Hned jsem si říkala, že tak krásnej dům se k V. nádherně hodí, ale přesně tohle bych radši nechala stranou. Když jsme se tak procházeli okolo, V. mi zničehonic oznámil, že by mě jeho mamka ráda poznala, a taky jestli se s nim nechci podívat na film, a že je venku dost zima, no prostě mě úplně regulérně pozval k nim domů, z čehož jsem byla poměrně vyjukaná, protože jsem úplně nehoráznej stydlín, a při představě, že mě bude představovat rodičům se mi dost rozklepaly kolena a rozbušilo srdce. Byla jsem rozhodnutá se do toho v žádným případě nenechat zatáhnout, ale potom po mně hodil takovej pohled, že jsem přestala snad i dejchat a nechala se odvléct dovnitř. Trošku mi to připomínalo labirint pro Minotaura, kdyby mě V. nedržel za ruku, asi bych zůstala vězet někde mezi recepcí a pokojem číslo 11, každopádně nějakým zázrakem jsme se ocitli v moc pěkně zařízeným bytě, všude bylo dřevo a obrázky. Pokračovali jsme po schodech nahoru, střetli se s panem otcem, kterej se na mě jen nepřítomně podíval, odpověděl na pozdrav a dál si nás nevšímal, vyhovovalo mi to. Zdolali jsme dalších nejmíň padesát schodů, a s úlevou vpadli do krásnýho malinkýho útulnýho pokojíčku, kde kromě stolu, postele a skříně bylo jen proutěný křeslo a mapy na každičkým volným kousku, V. totiž miluje zeměpis, což teda upřímně lehce nepobírám. Další dvě hodiny jsme koukali na Cestu, doporučuju, i když je to dost pesimistický a celý takový podivně tmavý, ale svym způsobem skvělý.
......Když film skončil, bylo asi pět odpoledne, takže tma jak v pytli, stejně jsme se ale nenamáhali rozsvítit. No. A když začlo to pěkný, řekněme taková intimnější chvilka, přiřítí se V.-ova maminka, která na nás vychrlila přibližně tohle: ,,Vojtí promiň prosimtě jestli vás při něčem ruším ale musím jít pracovat a kdybych sama nepřišla tak mi Adélku nepředstavíš takže ahoj Adélko ráda tě poznávám nechceš čaj?", což nás teda oba dost rozesmálo, nehledě na to, že nenávidim odlovení "Adélko", a když jsme se přestali smát, snažila jsem se bejt co nejzdvořilejší, řekla jsem, že mě taky těší a že děkuju, ale čaj nechci. Maminka odešla s úsměvem, pomyslela jsem si teda, že jsem to zvládla celkem dobře, a V. mě pochválil, jaká jsem byla milá a že je mamku varoval, ať mi neříká "Adélko", ale že jemu se to moc líbí. Tak jsem si nestěžovala, pořádně ho objala a nejradši takhle vydržela donekonečna (a ještě dál!), když v tom se přiřítí prozměnu V.-ova mladší ségra (mimojiný moje dobrá kamarádka, přece jen k ní mám věkově vlastně blíž než k samotnýmu V.), že potřebuje nějakej prázdnej sešit a tak jsem teda pozdravila, načež se asi dost lekla, protože rozsvítila (do tý doby jsme byli ještě pořád potmě), vrhla na mě dost podivnej pohled, sebrala cílenej sešit a utekla. Vyvolalo to další záchvat smíchu, kterej pokračoval do tý doby, než si to přihasil V.-ův sedmiletej bráška a začal nám notovat: ,,Milenci se milujou, milenci se milujou..", z čehož mi už vážně tekly i slzy, připadala jsem si divně, když jsem tam brečela smíchy a tak jsem se snažila přestat, což se mi po značným úsilí povedlo. Malej bráška mezitim zmizel a my byli opět krásně sami, ve tmě a.. opona se zatahuje, představení končí.
......Když bylo asi osm, usoudila jsem, že je na čase se zdejchnout, V. se nabídl, že mě doprovodí, opět jsem mu byla neskonale vděčná, protože z tý tmy venku na mě šly trošku mrákoty, a tak jsme se co nejnenápadněji plížili zpátky do labirintu. Nepovedlo se to úplně dokonale, jelikož na nás z kuchyně vykoukla V.-ova starší sestra (nechci bejt zlá, ale když oni se množí rychlejc, než moji pískomilové, a to je co říct) s otázkou, jestli nechci čaj (jsou na něj nějak vysazený) a jestli nechci odvézt domů, protože už má řidičák a je na něj moc pyšná. S díky jsem odmítla, představa víc než hodinový cesty s V. se mi totiž začla hodně líbit, a tak jsme šli.
......A celou tu cestu přes pole, louky a silnice, kdy jsme koukali na hvězdy a hádali se o tom, co žere E.T., jsem myslela jen na to, jaký mě potkalo štěstí, že mám V., a že V. má vážně úžasnou rodinu, a že se mi snad docela povedlo udělat hezkej první dojem, protože mi na tom fakt záleželo. Jakmile jsem dorazila domů, dala jsem si krásnou horkou sprchu (venku byla kosa), ulehla s oběma psiskama do postele (jeden u nohou a jeden kolem krku, tak on to má rád), a usnula tak strašlivě moc šťastná, že to ani nejde popsat.
 


Komentáře

1 Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

No jo, zima :-)
Děkuji za tvé "uh."
Vážně potěší něco tak inteligentního :D

2 nýna | Web | 14. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

zima je děsivá, až moc, a ztrácim se v mlze, obvykle.
je to nějakej parašutista kterýho mám (a visí mi vždycky u stropu v pokoji) už od malička, ale díky :)

vztah s V. ti závidim, no prostě.. gratulace. ;)

3 Sofie | Web | 15. listopadu 2011 v 9:27 | Reagovat

Ve škole se prej topí a my uplně v horním patře nosíme zimní bundy. Taky jsem tam pořádně nastydla. A co žere teda E.T.? Nebo jste nakonec nic nevyvodili? ten film vypadá podle popisu zajímavě, tak se na něj asi taky mrknu. Já jsem tuhle koukala na Já, legenda, to bylo taky něco :D
Jinak k těm zasněženým fotkám u mě na blogu, to já dala hlavně(tu hranici), kdyby někdo pak měl nějakej problém...lidi jsou různí a někdo pak na mě bude útočit, že zveřejňuju porno viď :D

4 Ebolin | Web | 15. listopadu 2011 v 19:36 | Reagovat

Já tebe taky, sestro skautko :-)
Jsem členem Modré 2 Slaný

5 Ebolin | Web | 16. listopadu 2011 v 15:15 | Reagovat

Potěšení je na mé straně ;-)
Jak dlouho už chodíš do skautů?
Já šestým rokem a taky jezdím na všechny tábory...

6 eraser. | Web | 16. listopadu 2011 v 17:17 | Reagovat

ano, množiny, množiny. hrabu se už tak částečně. množiny jsme brali když jsem byla v primě (6.) a vůbec nechápu proč j berem zase!:)

7 Kompi | Web | 16. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

v kostní dřeni-bože,biologie člověka né.
(200 latinských názvů kostí mě fakt sere)
ten článek je super!.děsně ti závidím a hrozně moc ti to přeju,protože ty si tak skvělej člověk,že si to zasloužíš. a musím ti odepsat na dopis a podívat se na všechno,cos mi tam napsala do dopísu.a na ten film cesty se jdu podívat teď. Adélko,pročs mi neřekla,že ti tak nemám říkat?!!:D a ti pískomilové:D:D:D

8 Lucy | Web | 16. listopadu 2011 v 20:36 | Reagovat

Všichni? Kolem mě nikdo téměř.A bylo to třeba je jim teď líp, tím pádem i mě :)

9 Ovca | Web | 16. listopadu 2011 v 21:23 | Reagovat

Slovenčina je jednoduchá. Skoro ako čestina. ;)
Mečiace ovce - veď to je fakt raj! PS: ja som vlastne nevedela, že sme sa už stretli. Muaha.
Inak to znie ako nejaký fantastický príbeh z nejakého šťastného románu, je fajn, že aspoň niekto má také šťastie aj v reálnom živote.

10 Tessie | Web | 17. listopadu 2011 v 14:07 | Reagovat

Já ti závidím:D Vy jste s V. fakt sladký. :) :D

11 axe. | Web | 17. listopadu 2011 v 16:13 | Reagovat

Je přece fajn, že tě potkalo štěstí.. ;)

12 axe. | Web | 17. listopadu 2011 v 18:17 | Reagovat

Salliene ;)

13 axe. | Web | 17. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

Taky jsem ráda, že jsem tě našla :D hned si tě přidávám do oblíbených ;)

14 Ebolin | Web | 17. listopadu 2011 v 19:12 | Reagovat

Vážně ne? Tak to jsem ráda, že si to myslíš

15 Sajü | Web | 17. listopadu 2011 v 19:23 | Reagovat

Já Billa nežeru :) Ale to nevadí! ;-) Jen ho mám v záhlaví, protože si myslím, že je nádhernej a patří tam, ale i tak... děkuju :)))

16 Myshut | Web | 17. listopadu 2011 v 20:01 | Reagovat

chci sníh.kdepak se nám zdržel martin na tom blbým bílým koni?
všude je jen smog :((

17 nýna | Web | 19. listopadu 2011 v 12:57 | Reagovat

vytahanej svetr nemám už ani jeden, protože všechny co sem měla jsou mi už malý nebo tak něco, takže, o vánocích bude.. nábor vytahanejch svetrů, a doufám že červenej slon bude mezi nima! (:D)

18 Lucy | Web | 19. listopadu 2011 v 14:34 | Reagovat

Lu Cong! :) Taky mě zaujala. Jeho obrazy mají zvláštní oči a výraz.

19 eraser. | Web | 19. listopadu 2011 v 14:43 | Reagovat

milá skye, vlastně jsem si při psaní minulýho komentáře (strašně se omlouvám) nepřečetla tenhle článek - nyní jsem tak uskutečnila a hrozně ti závidím :) musím se přiznat, že taky mrznu. už ab bylo zas jaro.
doufám, že ti nevadí, že si tě přidám do přátel.
a děkuju za bezvadný poslední komentář od tebe, smála jsem se asi 10 minut.

20 Tenebrae | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 18:59 | Reagovat

Ahoj!
Mám na svojom blogu súťaž o najhoršieho učiteľa/učiteľku. Bola by som rada, keby si sa prihlásila. Nemusíš sa báť. Môžeš vystupovať anonymne a meno učiteľa sa neuvádza. Odkaz na prihlášku je tu :
http://iamlunatic.blog.cz/1111/sutaz-o-najhorsieho-ucitela-ucitelku-prihlaska
P.S:prepáč za reklamu

21 jenny | Web | 20. listopadu 2011 v 15:56 | Reagovat

No heleme se, kdo se má skvěle.
Skye :)
Chodíš ještě na ájsíkjů? Nějak jsem tam začala chodit, protože doufám, že tě tam zastihnu...

22 lonely-forever | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 13:56 | Reagovat

Mě je taky zima ! :D

23 axe. | Web | 21. listopadu 2011 v 17:49 | Reagovat

Skye, nevím jistě, jestli si četla nějakou povídku z mé dřívější tvorby, ale jestli jo a líbila se, koukni prosím na blog ;)

No a jestli ne, tak tohle prostě ignoruj. :D

A napiš už článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.