Počtvrtý

29. srpna 2011 v 9:43 | Skye H.
Svítí slunce a já se před ním schovávám za žaluziema. Nechci vnímat svět venku. Chci si navždycky žít ve svým pokojíčku s nekonečnou zásobou nanuků a coly. Včera mi tělo od temene až po konečky prstů u nohou spálila zničující myšlenka. Bez toho jistýho člověka na er nemá moje existence sebemenší smysl. Ne že bych snad měla v plánu sprovodit se ze světa. Třeba bouchačkou nebo dýkou nebo tak. Prozatím mi bude stačit zima. Potřebuju vědět, cítit, že ještě jsem.

Stále dokola žmoulám v ruce ten papír, to jediný, co po něm zbylo. Vzpomínky na dobu, kdy kreslil les, kterej tak dobře znám, kterej každou vteřinu vidím na zažloutlým papíře, jsou silnější než kdy dřív. Vlastně ani nemám chuť psát, ale nedostatek pochopení u přátel mě donutil. Skládám tu slovo za slovo do vět, který pro vás nemají smysl. Pohledem probodávám suchý vrbový větvičky ve váze přede mnou. Jak dlouho je mám, jak dobře je znám. Až teď jsem si uvědomila, že přesně jako ony asi právě teď vypadá moje srdce. Vězí v mým těle jen pro ozdobu, jen proto, aby v něm nezbylo prázdný místo. Stejně jako ty větvičky prostě vyplňuje prázdnej prostor. Nikdo mě nechápe. Žalostný je, že ani já sama vlastně ne. Proč se upínám na něco, co nemůžu mít? Z prchlivosti. Každej chce ze všeho nejvíc právě to, co je mu odepřený. Prach na podlaze a všude, kam se podívám. Lhostejnost. Je mi to fuk. Potřebovala bych bejt celá, abych se mohla starat o malichernosti. Potřebovala bych vidět jeho oči. Vlasy, který si někdy nechal volně spadat po zádech. Jak nádherně se vlnily.. Vrásky nejhezčího úsměvu na světě. Dokonce mi chybí i cigareta v jeho ruce, to, že říkal "víš jak" tak strašně často, až mi to lezlo na nervy. Ironie. V tuhle chvíli bych dala cokoli, cokoli na světě za to, abych slyšela jeho hlas. Vždycky si na lavičku sedal moc rychle. Nebylo dne, kdy by se s ním nepřevrátila. Většinou se pak nekonečně douho válel v trávě- a smál se. Smál se krásně.

Měla bych jít. Shánět skleněný kuličky pro milovanou N. K narozeninám. Neuvěřitelný, jak život běží dál, i když o to nestojím. Jí ale nemůžu zklamat. Kdo ví, třeba mě noc u ní přivede na jiný myšlenky. Třeba mě zase vytáhne o půlnoci oknem na hřbitov. Vidět to, jak bych mohla skončit, kdybych se poddala bolesti, by mohlo pomoct. On se vrátí. Dělí mě od něj jen rok, rok, kterej uteče jako voda v řece, na kterou jsme se každej den dívali.. Všechno mi ho připomíná. Všechno. Všechno, všechno! Uvidím ho. Brzy. A to mě musí udržet při životě.
 


Komentáře

1 Infinity | Web | 29. srpna 2011 v 12:24 | Reagovat

To je nádherně napsané! Ty jsi tak zamilovaná a ty pocity jsi přesně vystihla. Na milovaném člověku pak máme rádi i věci, které by nám u jiných vadily.
Nevím, proč se rok neuvidíte, ale snad ti ten rok rychle uběhne a vy budete zase spolu.

2 Skye H. | Web | 29. srpna 2011 v 12:51 | Reagovat

[1]: Víš, spolu nebudeme nikdy. Nikdy. Jen ho znovu uvidím a to mi stačí.

3 Kejtý | Web | 29. srpna 2011 v 13:21 | Reagovat

Souhlasím s Infinity:"Na milovaném člověku pak máme rádi i věci, které by nám u jiných vadily. " Aneb ty věco za které by jsme ostatní, s trochou nadsázky, stříleli. :-)
On se vrátí brzy. Uteče to. A přeci alespoň díky internetu budete v kontaktu, nebo ne?
A nebuď zalezlá ve tmě svého pokoje s Colou a nanuky. Budeš tak na něj myslet víc než by sis přála.

4 Kompi | 29. srpna 2011 v 13:44 | Reagovat

Tak už to teda čtu.Nýbrž jsem totálně nechápavej člověk,asi mi to budeš muset vysvětlit v tu středu.A nebo ne,akorát by jsi na to zase myslela.Prosím,prosím buď v pohodě.I když kdybych já byla na tvém místě,asi dělám to samý..nevím co psát,kejty a infinity všechno,co bych řekla už napsaly.pff.asi je můj komentář zas na nic,protože nejde napsat,to co si myslím-prostě to neumím.

5 Infinity | Web | 29. srpna 2011 v 14:30 | Reagovat

[2]: A mohu se zeptat proč spolu nikdy nebudete?

[3]:  Jsem ráda, že se mnou souhlasíš. :)

6 Infinity | Web | 29. srpna 2011 v 15:28 | Reagovat

Opravdu tě neodsoudím, tohle se v lásce prostě někdy stane, že se holka zamiluje do muže, jestli ho takhle můžu nazvat.

7 Zabana | Web | 29. srpna 2011 v 16:17 | Reagovat

Já takovejmhle věcem moc nerozumim, asi nejsem dost psychycky vyspělá, a nemyslím si, že se to někdy změní. Ale zdá se, že tě to žere hodně hluboko, takže možná nemá cenu se s tím nějak rvát. Možná zkus timdle stylem napsat třeba ňákej příběh.
Mohl by z toho bejt best celer. Tohle totiž prožívá, zdá se, každej aspoň jednou.
Co to zas vykládám.

8 Rounie | Web | 29. srpna 2011 v 21:44 | Reagovat

Moc nevím, co psát. Ale trošku sdílím názor se Zábou :DD Tak dejme tomu, že to Zábě řeklo za mě.
Ale namísto toho ti pochválím ten nápad na tvorbu pozadí. Ty fixky mi přijdou mooc fajn :DD

9 Vivi | Web | 1. září 2011 v 11:38 | Reagovat

Článek chytne za srdce asi každýho, ale myslím si, že někdy je lepší jít shánět kuličky a s nekonečnou zásobou nanuků a coly koukat na starý filmy a "vyčistit si hlavu" ;-)
Úspěšný školní den přeje Vivi ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.